Karel Sekyra - Českolipský underground 33

Karla Sekyru budu mít už navždy spojeného s následující situací: Sedíme u něj v pracovně a na počítači přehráváme písničky, které letěly v roce 1967. U některých si prozpěvuje. Když hrají The Spencer Davis, dojatě se ke mně otočí: „Kurva, až mám husí kůži.“

Sešli jsme se v sobotu na začátku ledna přímo u Karla doma. Jako jeden z mnoha tehdejších muzikantů mi nabídl tykání a hned jsme se pustili do vzpomínání. Když pomine základní školu umění, kde se více než dva roky učil hrát na housle, tak bigbítové začátky v České Lípě má spojené se Slávkem Doležalem. Scházeli se u něj na Svárově, brnkali na kytary a Karel k tomu ještě foukal do harmoniky. Hlavně se ale hrabali v rádiích a montovali z nich zesilovače.

„A o kterém se bavíme roce?“ snažil jsem se dát událostem pořádek.

„Z devítky jsem šel na vojenskou školu do Moravské Třebové. Pak jsem byl ještě osm měsíců v učilišti v Novém městě nad Váhom, než jsem ze zdravotních důvodů odešel do civilu. Takže by mělo jít o rok 1966. V té době se rozpadl Kentaur a začalo se tvořit hodně skupin, mezi nimiž muzikanti hodně fluktuovali. My jsme tvořili partu, která zkoušela ve Vagónce, v kulturní místnosti, a pak se přesunula na Střelnici. Tam vznikl Klub Luxor.“

Karel Sekyra ale hrál už na vojně. Prozradily ho fotografie v albu, které přinesla jeho žena. Kapela se jmenovala příznačně Dixieland.  „Muzicírovali jsme v Moravské Třebové, v sále, který byl naproti kasárnám. Jmenoval se Na Písku, ale my mu říkali prostě Písek.“

Karel Sekyra zcela vpravo

Zde vlevo

Na dalších stránkách alba už jsou fotografie Strawberry Sellers Group v nejsilnější sestavě: Milan Anděl, Pavel Žalman, Ota Korolus, Karel Sekera a Pavel Půhoný. „To už jsme hráli ve velkém stylu. Ještě nám dělal manažera Karel Abrt. Později se ještě objevil Tibor Demu, kterému jsme říkali Tukan. Měli jsme skvělé vokály a dvě sólové kytary. Anglické texty jsme nezpívali jen tak foneticky, jak jsme je slyšeli z radia Luxembourg. Nahrávky se nosily jedné liliputce, která bydlela nedaleko Merkuru a uměla fantasticky anglicky. Ta nám texty přepisovala i překládala, aby se nestalo, že jsme nějakou smutnou písničku zpívali s úsměvem na rtech. Řada z nás uměla noty, takže se party rozepisovaly pro jednotlivé nástroje. V tomhle složení jsme taky udělali v Ústí přehrávky. Myslím, že na 72 až 75 procent.“

Strrawberry na vrcholu (Anděl, Žalman, Kodrle, Sekera, Půhoný)

Image doplňovaly i stylové obleky. Už když jsem poprvé viděl fotografii Karla Sekyry, zaujal mě mohutný kříž, který nosil na krku. „To jsem si udělal z náramku manželky,“ doplnil mě.

„Jak často jste hráli?“

„V neděli byly v Merkuru čaje, v pondělí se zkoušelo, další den byly Barevné úterky v Luxoru, ve středu se vyjíždělo třeba do Desné nebo do Cvikova, kde jsme hráli švadlenkám na zámečku, ve čtvrtek byla zkouška, v pátek či v sobotu pařba v Luxoru. Do toho různé soutěže či přehlídky.“ Karel Sekyra vzpomněl, že například vyhráli přehlídku s názvem Rudá růže Casanovy v Duchcově. Hledal jsem o této soutěži nějakou informaci na netu, ale i google mlčí.

Už Slávek Doležal v rozhovoru tvrdil, že tempu Strawberry nestačil. Musel se starat o dům, zakládal rodinu. Podobně dopadl i Karel Sekyra. Oženil se už v osmnácti, musel se nějak živit. Nejprve pracoval v akumulátorce, ale chytil olovo, jak sám říkal. Lékař mu doporučil, aby pracoval s vitaminy, tak se stal řidičem náklaďáku u zeleniny. Po roce 1968 už organizovaně nehrál. Vzpomněl jen krátkou epizodku s Honzou Suchým a Jaroslavem Pittnerem. Jinak měl až tři zaměstnání. Po revoluci se vrhnul na podnikání. Šel ve stopách svého otce, který jezdil s autobusem. Měl jich až pět a i v současnosti je můžete vídat na silnicích s nápisem Sekatour. Jezdí především pro CK Poznání, hodně do Černé hory a Makedonie. Zazpívá si jen při soukromých akcích, narozeninách či svatbách. Požádal jsem ho, aby mi zahrál na harmoniku, se kterou ho můžeme vidět na několika historických fotografiích. „Už nemůžu, harmoniky jsou přefouknutý a já mám falešný zuby,“ odmítl.

Když jsme si na závěr přehrávali staré písničky, vzpomněl si, že nejslavnější autorská píseň Strawberry s názvem Ve stínu kalicha byla motivována San Franciscem od Scotta McKenzieho.

„A myslíš, že by se ještě někde daly sehnat slova té písně?“

„Texty asi zůstaly u Karla Abrta. Nahrávky dělali ještě můj švagr Standa Pitule nebo Standa Holub. Možná by se dala sehnat nahrávka v rozhlase v Ústí nad Labem,“ naznačil Karel Sekyra, kde bych měl pátrat dále.

Karel Sekyra (1947), zpěv, foukací harmonika, kytara ve skupinách Dixieland a Strawberry Sellers Group.