Standa Holub psal rovněž Umělecké noviny, z nichž vznikla sbírka Básně holubí a knížka Život holubí. Samozřejmě nešlo o noviny ani básně v tom pravém slova smyslu. Standa například „dostal myšlenku“ a hodil ji na jemu nejbližší papír.
Záznamy jsou tak například dochovány na expedičních listech Technoplynu, v němž Standa nějaký čas pracoval, anebo na jídelním lístku restaurace Bílá růže.
„Naše umělecká inzerce. Hledám dívku, která má ráda sex a přírodu,“ můžeme číst mezi řádky.
Během normalizace se Standa podle svých slov věnoval normálnímu životu. Občas udělal nějakou tu srandu. Kromě jiného se oženil. Takto Standa vypráví o své ženě: „Ona furt jeeeezdila do Plzně. Tak jsem se takhle dozvěděl, že ona tam nejezdí za kamarádkou, ona si dala inzerát a jeeeezdila tam za policajtem. Tak jsem si dal jednu uměleckou náladu. Ona tam ležela roztažená a spala s knížkou na břiše. Tak jsem ji vzbudil a říkám jí: Ivanko, já s tebou nebudu spát, tobě tam dole něco leze. Probudila se, lekla se a dostala záchvat padoucnice. Já jsem jí to posypal majoránkou.“
Standa se přátelil třeba s disidentem Ladislavem Lisem, který žil v Pekle. Chodili spolu do hospody Na Poště na pivenko. Po revoluci kandidoval do českolipského zastupitelstva za Liberální stranu národně sociální s volebním heslem: „Kdo nevolí Holuba, volí jiné ptáky.“ Také se dočkal své televizní slávy, když vlezl do slavné budky TV Nova v pořadu Vox populi. Nechali ho mluvit celých osm minut.
Předvolební kampaň do zastupitelstva probíhala v klubu na Střelnici, kde Standa představil veřejnosti svůj osobitý volební program. Především požadoval razantní změnu systému městské hromadné dopravy a omezení sexuální turistiky na našem okrese. S velkým úspěchem se setkalo i jeho vystoupení s rockovou kapelou Noční jízda, která hrála ve složení Jarda Jakl – klávesy, Pavel Gnip -zpěv a kytara, Radek Sedláček – kytara a Jarda Urbanec – bicí.
Standa mimo jiné zazpíval i svou píseň na melodii La Paloma. Měla následující text:
Ty víš, kolik kurev bylo v Německu
a kolik se jich vrátilo bez cecků.
Neměli ani kalhotky,
dostali tepláky,
neměli ani gumu.
Za svůj život vystřídal Standa Holub řadu povolání. Třikrát byl zaměstnán ve Vagonce, plnil acetylen v Technoplynu, své odvedl i v Akumulátorce, hlídal sklady dřeva na Kopečku, uklízel v Unionce, dělal traťového dělníka u Československých drah (prý dokud jeden z vlaků nezamířil na nesprávnou kolej). Pět let závozničil a nakonec si pořídil i řidičák na multikárů a traktor. Díky tomu se dostal do Prahy, kde jezdil u Montovaných staveb. Stal se také polařem v Uranových dolech.
Stejný výčet jako u zaměstnání bychom mohli udělat u Standových zranění. Ale i o nich Standa vypráví jen s humorem jemu vlastním. Třeba jak na něho vybuchla kamna a on si totálně spálený obličej doma sám léčil dva dny sádlem, aby nakonec ujel na kole ve sněhu několik kilometrů k lékaři. Který samozřejmě nevěřil ani svým očím, ani uším.
Svých chvil slávy si užíval nejen v již zmíněných klubech, ale třeba i v Arbesu, Merkuru či v Besedě, která stála v Jiráskově ulici. Zpíval za útratu, cigára. Vždy, když si muzikanti potřebovali trochu oddechnout. Při pinglování v Besedě okoukal hru na klavír tak úspěšně, že byl schopen s tímto nástrojem i vystupovat, dokonce hrál v kapele i na basu, přestože nikdy nechodil do žádné umělecké školy. V poslední době ho můžete vidět vystupovat s Vlastou Králem. Stále sní o tom, že napíše knížku vzpomínek ze života a začne znovu vydávat své Umělecké noviny.
Aspoň dvě Standovy vyprávěnky na závěr. Mírně zaujatě jsem si vybral ty ze školního prostředí a nechal je v podobě, jak je Standa sepsal.
Ve škole to bylo celkem dobry, učitel hudební víchovy byl takoví nervák a kreten a na housle hrál falešně, a učitel biologie to byl takovy pošuk. Jednou mě ukazoval květinu, a zeptal se mě ják se jmenujé, odpověděl jsem že je to brambora, byl to brambořík, dostal jsem pohlávek.
Tenkrát vty době vypouštěly NSR baloní a ve škole nam říkaly, kdybychom balon našlí abychom na něj nesahaly že je tam bomba a tužky ktery by nám utrhly prstí na rucé, po delším čase jsem pochopil že nám lhaly. Balon kdiždopadl se rozthl a zněho vlese bylo spoutu novin, a byly zde narážky na naší socialistickou Republiku, rád jsem si títo noviny přečetl, bylo to zajímavé.
Stanislav Holub (1944), básník, bavič, zpěvák, moderátor a hodný člověk
Standa Holub s Noční jízdou
Standa Holub dělá reklamu Peklu severu
Fotografie jsou z archivu Petra Königa.