Honza Suchý - Českolipský underground 28

Verze pro tisk |

Ne, šedesátá léta nejsou nudná, dokonce ani nemám pocit, že bychom je jakkoliv vyčerpali. Navíc z už zjištěného je jasné, že v dobách, kdy televize byla v plenkách a komunisté málo bdělí, vyrůstaly kapely na Českolipsku jako houby po dešti. Přesto si myslímže by to chtělo nahlížet více do let sedmdesátých a osmdesátých a projekt Underground tím trochu oživit.

Vypravil jsem se za mužem, který byl v polovině devadesátých let krátký čas mým kolegou a hlavně si hned po revoluci založil hudební školu. Předpokládal jsem, že mu za dvacet let prošlo rukama několik muzikantů, kteří se objeví v některých dalších dílech tohoto seriálu.

Jan Suchý se narodil v roce 1943 v Praze, od tří do dvanácti let žil v Děčíně a s nastupující pubertou se konečně odstěhoval do města rockerům zaslíbeného – do České Lípy.

První kapelu založil už v sedmé třídě základní školy. „Hráli jsme to, co jsme se učili ve škole. Vyprovokoval nás ruštinář, co hezky zpíval, ale mizerně hrál na kytaru. Začal jsem se učit podle něj, ale později se učil on ode mě, měl jsem teoretický základ z klavíru,“ zavzpomínal Honza Suchý.

Na českolipském gymnáziu založil Kapelu 9. B. Ano, na tento název si po letech vzpomněl. Dokonce i na většinu svých tehdejších spoluhráčů. Na trubku hrál Karel Rott, na saxofon Eduard Hnojský (který se později jmenoval Pergner), na bicí Vladimír Pilař, na basu Jan Šolc, na klarinet Jiří Špikla a na piano Ivan Karlík. Na Jana Suchého zbyl trombón, koupený v hospodě za 50 Kčs od opilce, který neměl na útratu.

„Nehráli jsme žádný bigbít, ale dixieland. Takový, co ho znáš z knížek od Škvoreckého,“ přiblížil.

Jan Suchý hraje prakticky na všechny nástroje kromě bicích, ovšem podle vlastních slov na všechny mizerně. „Pro kapelu jsem psal noty, tak jsem se musel naučit hrát na všechno, abych věděl, jestli se to dá vůbec zahrát. Do hudebky jsem však chodil na housle a na piáno. Obzvlášť na učitele houslí nevzpomínám právě s láskou. Měl rákosku ze smyčce. Po první chybě švihnul do vzduchu, podruhé do mě. Jednou ránu přehnal, já situaci popsal tatínkovi a už jsem na housle nemusel.“

Na vysoké škole založil swingovou kapelu, v níž hrál i Jan Tichý, známý publicista z Nového Boru. Klasický dixieland si dopřál na vojně. V Lípě se zařadil na krátký čas jako mnoho jiných muzikantů do řad Orchestru Vagónky Tatra, kterému šéfoval Zdeněk Hůla.

„Po odchodu z orchestru jsem rok nehrál, pak jsem se dostal do Paragrafu kapelníka Jirky Žáka v Zákupech. Přišel jsem za hráče na klávesy Bóžu Dvořáka, který odešel do Prahy.“

Paragraf byl původně velkou kapelou asi se dvěma trumpetami, třemi saxofony a trombónem, ale přišla doba menších uskupení. Takhle velká kapela se už nedala uživit. Hráli taneční hudbu všeho druhu včetně bigbítu a lidovek. Asi tak v roce 1978 Jiří Žák odešel a Jan Suchý se stal kapelníkem. Na deset let. Celkem se v Paragrafu vystřídalo osm kytaristů a dvacet osm bubeníků. Z kytaristů Jan Suchý vzpomínal třeba naKarla Jelínka, Vlastu Záklasníka, Jožo Čičmana, Karla Mráčka či Aloise Koubského. Z bubeníků to byl například Milan Suchý, Jiří Chvojka (ano, na bicí!), Pepa Jelen, Slávek Šuma, Pepa Král, Václav Kozuk. Baskytaristi byli snad jen tři – Jiří Nademlejnský, Antonín Štros a Petr Baumgartner. Po celou dobu zpívala Jana Suchá.

„Tradiční otázka: hráli jste také něco svého?“

„Autobus. Ještě za Bóži Dvořáka přišel Jirka Žák s tím, že bychom měli taky udělat svůj hit a ne jen hrát nějaké cizí. Bóža Dvořák řekl, že to není problém, ale že toho budeme litovat, a na místě složil Autobus. Jirka Žák mínil, že nás s tím vyženou. Nevyhnali. Museli jsme ho hrát i osmkrát za večer. Raději se ani neptej na slova.“

Autobus jede po silnici, autobus, mávám mu čepicí. Autobus jede po silnici, auto, auto, auto, autobus.

Paragraf hrál především ve Varnsdorfu v hotelích Praha, Panorama a na Hrádku. Skončil v roce 1988. Poté si Jan založil svou hudební školu. „Mohl jsem po letech chodit včas spát a mí svěřenci byli vždy střízliví,“ komentoval důvod.

Za jeho působení na základní škole na Špičáku (učitel matematiky, výpočetní techniky a hudební výchovy)pamatuji, že vedl rockovou, folkovou i cikánskou kapelu zároveň.

„Na které českolipské muzikanty si ze své školy pamatuješ?“

„Na Jirku Gottliebera, Martina Anděla, Romana a Pepu Fárky, Jitku Dařbujánovou, která dnes hraje v Liberci pod uměleckým jménem Darbie s kapelou Synchrony. Přes žáka Jakuba Königa (Obří broskev) jsem se seznámil s jeho maminkou a dodnes s ní bydlím. S sebou jsem si od manželky vzal jen počítač, klávesy, odbornou literaturu a sci–fi knížky. Jo a mikrovlnku, kterou jsem koupil proti její vůli.“

Stopu v hudební „historii“ České Lípy zanechaly i děti Jana Suchého. Dcera Martina zpívala ve skupině Korekce, z níž později vznikla Noční jízda, v současnosti vede Filipovský chrámový sbor. Syn Daniel začínal v Řemdihu, dnes hraje ve skupiněBooger, která se prezentuje jako bluesovo-soulová kapela založená právě na výrazně drsném zpěvu Daniela Suchého. 

 

Jan Suchý (1943) – „hráč na všechno“, Paragraf

Nahoru