Nezdá se to, ale náš seriál slaví už dva roky od svého vzniku. Za tu dobu jsem se sešel s takřka dvacítkou lidí, kteří na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let zakládali první bigbítové kapely v České Lípě a jejím okolí. Dnešní, trochu jubilejní díl bych chtěl věnovat muzikantovi, se kterým se mi setkat nepodařilo.
Ještě před vojnou v roce 1974 se Jaromír Petržílek připravil na diskžokejské zkoušky. Instrukce měl od vyhlášeného spíkra Chaloupky z Ústí nad Labem. V písemné podobě mu například předal popis životní dráhy polského zpěváka Czeslava Niemena. Jak už bylo napsáno několikrát, komise zajímali především muzikanti z východního bloku a Niemen byl rozumným kompromisem.
„Zdravím Vás co nejsrdečněji a obracím se na Vás jako pamětník a pravidelný nadšený čtenář Vašeho seriálu Českolipský underground v magazínu Lípa. Píši Vám v naději, že bych mohl také přispět se svou troškou do mlýna, do onoho pro mne srdečního vzpomínkového seriálu o kapelách a diskžokejích na Českolipsku kolem roku 1970.“
V minulé části vzpomínal syn Václava Kozuka, tentokrát vám představíme dosud nasbírané střípky kariéry novoborského bubeníka. Václav Kozuk evidentně zahájil kariéru v Jupiteru – podle nejstarších dostupných fotek od Petra Živsy někdy v roce 1966 nebo 1967. Jupiter hrál třeba Dědečkova ducha a Psychiatrický prášek od Olympiku, Moniku od Mefista nebo San Francisco, které pro Scotta...
Poprvé si dnes čtete o muzikantovi, který již zemřel. Představit si ho můžeme díky jeho stejnojmennému synovi. První část je rozhovor s Václavem Kozukem mladším, část druhá, která vyjde za měsíc, představuje Václava Kozuka jako muzikanta.
Sešli jsme se v restauraci U Honzy a hned jsme se pustili do série otázek a odpovědí. Předpokládal jsem, že by mi mohl pomoci přesunout se od éry Strawberry zase o kus dále.
Tento díl je mimořádný ze dvou důvodů. Za prvé je o dvou lidech najednou, za druhé největší zásluhu na něm má Petr König, který se s nimi v době mé nepřítomnosti sešel, a na mě tak zbylo jen dobroušení textu. V minulém „undergroundu“ věnovaném...
„Zkus ještě něco vytáhnout z Milana Masopusta, ten tady dělal první diskotéky,“ prozradil mi Petr König, když jsme zhruba po roce sumarizovali, co se mi o vývoji bigbítu v České Lípě podařilo vypátrat.
Osudy Pavla Šplíchala jsme opustili v roce 1969,
kdy se rozpadla skupina The Sound Makers.
Pavel Šplíchal pak deset let na kytaru sáhl jen v soukromí. Jak sám tvrdil, stavěl mezitím tři domy, mimo jiné i ten, ve kterém jsme se sešli. „Tady, co sedíš, seděl nedávno Matěj Rupert z...
Když jsem v minulém dílu zpovídal Stanislava Linharta, přišla řeč i na kapelu The Sound Makers z Doks a jejího frontmana Pavla Šplíchala. Jde o tu skupinu, která na festivalu ve Štětí vyfoukla vavříny nám už známým Strawberry Sellers Group z České Lípy i Trhanům z Nového Boru.
Za vrchol své kariéry považuje Stanislav Linhart kapelu Exodus. Nejen kvůli tomu, že v ní působil se svou budoucí ženou. „Tu jsem jako šestnáctiletou viděl ubrečenou na dílně a hned jsem si řekl, že to jednou bude moje manželka. A napište tam, že jsem jedinej muzikant, kterej není rozvedenej,“ instruoval mě.
"Hráli jste zde někdy?" zeptal jsem se, když se Stanislav Linhart rozhlížel po Luxoru. Na schůzku přijel až z Německa, kde od konce osmdesátých let žije.
"Snad jednou. Záviděli jsme Lípákům. U nás v Boru jsme se takhle dobře neměli."
Jsou lidé, které lze považovat doslova za dar z nebes. „Vážený pane, předem mockrát děkuji za výborný nápad zmapovat českolipský bigbít. V roce 1967 jsem chodil do šesté třídy, takže jsem tancovačky moc navštěvovat nemohl... ale navštěvoval.
Vladimír Novák
"Já hned ráno do lesa jsem na něj šel.
Celou cestou těžké finty na něj vymýšlel.
Když už se mi z téhle nudy málem chtělo spát,
tu uzřel jsem tygra před sebou stát.
V minulém dílu jsem se s vámi rozloučil v okamžiku, kdy do restaurace vstupoval kníratý muž, jehož by za rockera nepovažoval snad jen úplný diletant. Seděli jsme tehdy s Petrem Živsou, který se rozhodl, že mě překvapí pozváním dalšího společníka.