"Standa Holub není nějakým typickým bavičem, spíše klaunem ze starší školy, který pod nasazenou maskou ukazuje drsnosti a absurdity denního života," napsal Ladislav Smejkal do Českolipského deníku při příležitosti šedesátin postavičky České Lípy, kterou nemůžeme v našem seriálu opomenout.
Obzvlášť, když jsme seriál na počátku trochu bláhově nazvali Underground.
Sešli jsme se v hospodě U Dědka. Myslím, že oba jsme si rozhovor užili. Jedinou kaňku měl v tom, že se mému synovi podařilo smazat natočené video dříve, než jsem ho stáhl do počítače. Později jsem však zjistil, že Standa vypráví stále stejné historky, takže vlastně všechny, které jsem natočil, jsou součástí DVD s názvem Život je obnošená vesta (s podtitulem Stanislav Holub, básník století) vydaného Stolní společností Bílá Růže v roce 2007.
Standa se narodil za války, v roce 1944 v Novém Bydžově. Do České Lípy se přestěhoval o čtyři roky později. Do té doby žil u babičky, zatímco jeho otec pracoval v Lípě "u mašin". Ani později si však otce mnoho neužil, protože ten onemocněl a Standa se stěhoval do dětského domova v Jiříkově. V našem městě však navštěvoval nejprve ZŠ Tyršova, později zvláštní školu. Po čtyřech letech v Jiříkově se do Lípy vrátil a rok se učil pekařem u pana Patočky v Zákupech. Pekařské učiliště v Husinci u Prachatic nedokončil - po roce propadl z matematiky. Podle svých slov však měl z praxe jedničky.
Stal se zahradníkem ve Vagonce. Dva roky ho nechali uklízet kolem Gottwaldovy sochy.
Bankovní úředník s výtvarným nadáním a společník sochaře Franty Lipenského Otmar Dostál mu v té době nabídl, aby vstoupil na prkna, která znamenají svět. Začal hrát estrádní scénky. "Takový srandy to byly. Hlavně vtipy na jezeďáky. Jezdili s námi i F. A. Dvorský, Hana Vítová nebo Miloš Kopecký," vzpomenul Standa osobnosti naší kultury, s nimiž se na pódiu objevil.
Do kultury města se však zapsal především svou účastí v projektu Bohem Club, o němž je mnohem více v díle věnovaném bratrům Stahlovým. Zkratka Help, kterou používali, byla poskládána ze jmen Holub, Eda, Lubor, Pavel a Petr (Petr, Pavel a Eda Stahlovi, Lubor Stehlík byl pokladníkem). „Ceduli s nápisem HELP mi připevnili na vozík s vojkou a já jsem s ním podle potřeby jezdil z chaty v Holanech do dva kilometry vzdálené hospody pro lahvové pivo. Stejný nápis ještě namalovali na malý cestovní kufr, který mě provázel téměř celý život při různých uměleckých vystoupeních, ale nejvíce při společných přátelských návštěvách tehdejší NDR,“ vzpomněl si Standa.
Samotný Bohem Club sídlil v Mariánské ulici, kousek nad náměstím. Zatímco bratři Stahlovi dělali diskotéky, Standa Holub měl na starosti básně, později se proslavil svými večery nazvanými Hovory přes rameno.
"Šel jsem za Horníčkem, on dělal ty svoje Hovory H, a vysvětlil mu, že bych chtěl něco podobného dělat v České Lípě. Na stolech bych měl papírky s dotazy, pil červené víno a přednášel básničky. A Horníček mi říká: Básníku, jen to klidně dělejte!"
Ve středu i v sobotu chodilo asi 25 lidí (více se do Bohem Clubu nevešlo). Celkem uskutečnil 98 večerů (některé z nich v Luxoru na Střelnici). "Komunisti mě nenechali udělat jich sto. To byl od nich naschvál," komentoval číslo Standa. „Byl jsem i při vystoupení herce Pavla Landovského. To jsem míval svůj pořad právě na Střelnici, kde bývalo i více lidí. Po koncertech, zhruba od jedné hodiny, se sedělo v klubové vinárně U Kalicha a já lidi bavil. Čtrnáct dnů po konci mého pořadu zakázali i Lanďáka."
Bohem Club byl sice malý, ale jeho zakladatelé se i po letech pyšní návštěvou zpěváka Karla Kryla či textaře a básníka Eduarda Pergnera s Lídou Engelovou, režisérkou národního divadla.
Petr Řezníček, předseda okresní Federace klubů mládeže, po zákazu Standovi Holubovi údajně řekl: „Stanislave, já proti tobě nic nemám, ale byl za mnou soudruh Jirků. Prý říkáš protistátní básničky.“
Soudruh Jirků byl okresním tajemníkem KSČ.
„Šel jsem teda na partaj,“ vzpomínal Standa Holub. „Rozčílenej. Udělal jsem s ním rozhovor, že nic protistátního nepíšu, jen básně humorné.“
Nic naplat. V Lípě si již neškrtl.
„Jaké dotazy třeba lidi během tvých Hovorů přes rameno dávali?“ zeptal jsem se.
„Třeba: Mistře, co jsou to molekuly. A já odpovídal, že to jsou prakticky takové kuličky do kožichů a šatů ve skříni.“
„Při vystoupení návštěvníci napsali své dotazy na lístečky. Někdy mi pomáhal i Luděk Růžička, který je připravil a s patřičným komentářem předal k odpovědím. Luděk byl dobrý člověk s uměleckým nadáním a jedním ze zakladatelů klubu LUXOR, vytvořil kupříkladu výzdobu tanečního sálu.“
Stanislav Holub (1944), básník, bavič, zpěvák, moderátor a hodný člověk
Fotografie jsou z archivu Petra Königa